Stát nechce zdravého občana? Výuka tělesné výchovy ve škole se musí změnit – pohybovou negramotnost už pociťuje také armáda

(PRAHA, 7. února 2019) – Stát nechce zdravého občana?  V rámci konference, kterou uspořádala 7. února v pražském hotelu Pyramida Česká unie sportu, hledali na tuto otázku odpověď erudovaní odborníci – sportovní trenéři, lékaři zabývající se sportovní medicínou, představitelé armády a další specialisté v oboru pohybových aktivit.  Ve svých vystoupeních prezentovali dopady špatné pohybové gramotnosti u dětí. Shodli se, že pouhé dvě hodiny tělesné výchovy týdně v rámci školní výuky rozhodně nestačí a že se obecně u dětí vytrácí zájem o sport, hry a spontánní pohyb. Tento neblahý trend se projevuje už také při náboru nových rekrutů do profesionální armády a dalších složek integrovaného záchranného systému. Klíčové pro nápravu neutěšeného stavu je nejen navýšení počtu hodin pohybových aktivit ve škole, ale i podpora státu prostřednictvím programů pro rozvoj zdravého životního stylu, například v rámci národní strategie „Zdraví 2020“.

Odkaz na přenos celé konference naleznete zde

Živý ohlas vyvolalo úvodní vystoupení válečného veterána, generálmajora Emila Bočka, který na klíčových momentech české státnosti a na vlastních životních zkušenostech ukázal nepostradatelnost sportovní a pohybové zdatnosti. Zdůraznil, že má klíčový vliv nejen na samotné přežití v boji, ale i na pracovní výkonost, celoživotní zdraví i důstojné prožívání stáří. „Sport a pohyb je nenahraditelným spolutvůrcem vlastností, jako je vlastenectví, smysl pro kolektiv nebo psychická odolnost. Obnovení alespoň několikaměsíčního základního povinného branného výcviku pro mladou populaci by mělo ohromný pozitivní a všestranný přínos pro celou společnost,“ prohlásil Emil Boček, 95letý válečný veterán z druhé světové války.

V roce 2018 bylo osloveno 8 789 zájemců o vstup do profesionální armády, z nichž se 6 078 zařadilo do dalšího výběru. Přijato však bylo nakonec jen 1 977 rekrutů. Drtivá většina uchazečů neprošla kontrolou lékařů nebo fyzickými testy. „Při náboru nových rekrutů se stále výrazně projevuje úbytek provádění spontánních tělovýchovných aktivit. Snižuje se úroveň aerobní vytrvalosti, nedostatečné je zvládnutí plaveckých dovedností a všímáme si také nadváhy, úbytku svalové hmoty nebo nárůstu tuku v těle,“ popsal Miroslav Jebavý, náčelník tělovýchovy generálního štábu armády ČR.

Za deset let uspělo z více než 40 tisíc celkově zařazených zájemců pouze 20 tisíc rekrutů. Polovina uchazečů neuspěla ze zdravotních důvodů nebo při testech fyzické zdatnosti. Ty se skládají z vytrvalostních (dvanáctiminutového běhu) a silových disciplín (sedy – lehy za 1 minutu).

Mizí spontánní hra dětí na ulici a v přírodě

Skutečnost je taková, že se skoro třetina dětí v České republice potýká s obezitou. Přibývá rodičů, kteří volný čas svých ratolestí neřeší a raději je pouští k počítači, televizi nebo tabletu. „Nedostatečný pohyb má pak za následek, že v prvních třídách přibývá dětí s vadami řeči, poruchami pozornosti, řada z nich je méně manuálně zručná a má častěji potíže při psaní a čtení,“ uvedl ve svém příspěvku Michal Ježdík. Sportovní ředitel basketbalové federace svoji prezentaci zaměřil na problém, kdo nebo co zabíjí kreativitu u dětí. Upozornil současně na neblahý fenomén, že zcela vymizela spontánní hra dětí na ulici.

„V dnešní době až příliš často spoléháme na organizované sportování, jenže trénink může vést k robotizaci, která zabíjí kreativitu. Hráč totiž přestává přemýšlet sám o sobě, přestává používat zdravý rozum a nemusí se snažit hledat řešení. Tenhle aspekt nám schází zejména v kolektivních sportech,“ doplnil Michal Ježdíka vyzval k pěti hodinám pohybových aktivit týdně pod kuratelou státu.

Pět hodin pohybových aktivit ve škole

O potřebě změny ve školní tělesné výchově hovořil také Antonín Plachý, vedoucí vzdělávacího úseku Fotbalové asociace ČR. „Pokud při hodině tělocviku stojí pár žáků, je to možná malý detail. Pokud jich stojí polovina, je to chyba učitele. A pokud se tohle děje ve většině škol, tak už se jedná o chybu v systému výuky učitelů,“ prohlásil Antonín Plachý, podle kterého by pedagogické školy měly vycházet z jiného programu pro tělesnou výchovu.

Podle šéftrenéra Českého svazu  ledního hokeje Slavomíra Lenera je zcela nezbytné, aby se navýšil počet hodin pohybových aktivit na pět týdně. Dvě hodiny povinné tělesné výchovy týdně pro mladý organismus rozhodně nestačí. „Ve škole je potřeba přidat další tři hodiny aktivit týdně, nejlépe formou spontánního pohybu. Dále je nutné vybudovat dostatečné zázemí pro pohybové aktivity v areálech škol, plochy či plácky. Zavést funkci pohybového instruktora na každé škole a zajistit právní ochranu pro učitele, kteří budou s dětmi provozovat pohybové aktivity navíc,“ shrnul své náměty Slavomír Lener.

Malá pohybová zdatnost populace způsobuje také prokazatelně miliardové škody českému hospodářství. Absence v zaměstnání, nízká pohybová a manuální zručnost, neschopnost práce v týmu a dodržování pravidel, chabá fyzická výdrž, psychická labilita a další negativní faktory způsobené nedostatkem přirozeného pohybu a pohybových zkušeností a dovedností snižují zásadním způsobem pracovní a výrobní produktivitu i kvalitu života ve stáří. „Bez pohybového zlepšení si právem můžeme klást otázku: Kdo bude vydělávat na náš život?“ konstatoval sportovní trenér a manažer Michal Barda.

Stát neplní svou roli

Michal Kraus, poradce ČUS v oblasti ekonomických strategií a analýz, se rozhovořil o důsledcích podfinancování sportu ze strany státu. „Nedostatečná spolupráce mezi školou, sportovními spolky a obcemi vyplývá z toho, že v mnoha obcích neexistují ucelené programy pro rozvoj tělovýchovy a sportu, zejména dětí a mládeže,“ prohlásil. Podle něj je pohybově zcela neaktivních Čechů téměř dvakrát více, než je průměr Evropské unie. „Každoročně se snižuje počet tělovýchovných jednot a sportovních klubů. Přitom sport v EU zabezpečuje pracovní místa pro více než 15 milionů osob, což je téměř 6 % pracovní síly EU. V České republice je to kolem 200 tisíc osob, což jsou téměř 4 % pracovní síly,“ připomněl Michal Kraus.

Podle předsedy České unie sportu Miroslava Jansty stát v současné době nenaplňuje přijaté koncepce ve školství, sportu a zdravotnictví v oblasti rozvoje pohybových aktivit obyvatel. „Stát asi opravdu nechce zdravého občana. Je ostudou, že Česká republika, stát se sportovní historií, úspěšnými a světovými uznávanými osobnostmi sportu, je díky nečinnosti státu v oblasti legislativního, institucionálního, ekonomického i personálního zajištění výchovy ke sportu, podpory sportu a péče o pohybovou gramotnost obyvatel, na samém chvostu EU,“ prohlásil Miroslav Jansta. 

„Jediným řešením je meziresortní podpora státu, krajů a obcí v součinnosti se sportovními spolky. Není možné, aby tuto problematiku mělo v gesci jen Ministerstvo školství. Úkoly, jak dosáhnout zlepšení, se týkají řady ministerstev a dalších organizací. Instituce v této oblasti by měly být silné a kompetentní. V tomto směru věříme vládní agentuře pro sport, nebo ještě lépe samostatnému Ministerstvu sportu,“ zdůraznil předseda ČUS..

ZÁVĚRY KONFERENCE, KTERÉ SHRNUL PŘEDSEDA ČESKÉ UNIE SPORTU MIROSLAV JANSTA:

STÁT NENAPLŇUJE PŘIJATÉ KONCEPCE VE ŠKOLSTVÍ, SPORTU A ZDRAVOTNICTVÍ V OBLASTI ROZVOJE POHYBOVÝCH AKTIVIT OBYVATEL A SPORTU, jejich plnění i  přes upozorňování dostatečně nekontroluje, a strategické cíle koncepcí nezohledňuje v uplatňované politice. ČR proto v podmínkách pro rozvoj pohybové gramotnosti obyvatelstva výrazně zaostává za standardy obvyklými v EU.

STÁT NEZAJIŠŤUJE VE VÝCHOVNÉM PROCESU ŠKOLSKÉHO SYSTÉMU DOSTATEČNOU ÚROVEŇ ZÁKLADNÍ POHYBOVÉ GRAMOTNOSTI, snižuje nároky na tělesnou zdatnost a odbornost absolventů pedagogických fakult a fakult tělesné výchovy a sportu, nevychovává pedagogy s pozitivním vztahem k pohybovým aktivitám a se schopností zajistit nebo podporovat rozvoj pohybové gramotnosti.

STÁT NEREAGUJE NA PODNĚTY Z VEŘEJNÉHO, STÁTNÍHO I SPOLKOVÉHO SEKTORU, kdy je dlouhodobě zřetelné, že snižující se fyzická kondice a zhoršující se zdravotní stav obyvatel začíná být limitem pracovního výkonu a produktivity.

STÁT PŘEHLÍŽÍ A DLOUHODOBĚ PODCEŇUJE STÁLE SE SNIŽUJÍCÍ ÚROVEŇ OBECNÉ FYZICKÉ ZDATNOSTI A ZDRAVOTNÍ KONDICE OBYVATEL z pohledu zajištění bezpečnosti a obrany státu a občanů, kdy příslušné složky nemají dostatek fyzicky zdatného personálu.

STÁT NEPREFERUJE DOSTATEČNĚ PREVENCI V OBLASTI PÉČE O ZDRAVÍ A VÝCHOVU KE ZDRAVÍ A AKCEPTUJE STÁLE SE ZVYŠUJÍCÍ NÁKLADY NA ŘEŠENÍ DŮSLEDKŮ – všeobecně zhoršující se zdravotní stav populace a neúměrný nárůst výdajů na zdravotnictví. Jinými slovy stát neinvestuje do budoucích příjmů státního rozpočtu v podobě budoucích úspor ve zdravotnictví.

STÁT NEUMÍ NEBO NECHCE VYTVOŘIT FUNKČNÍ A TRANSPARENTNÍ DOTAČNÍ SYSTÉM V OBLASTI INVESTIC DO SPORTOVIŠŤ A PODPORY POHYBOVÝCH AKTIVIT A ČINNOSTI SPORTOVNÍCH SPOLKŮ, proto není k dispozici sportovní infrastruktura, trenéři a cvičitelé pro veřejnost i organizované sportovce.

STÁT CHCE PŘENÉST ODPOVĚDNOST ZA SOUČASNÝ TRISTNÍ STAV SPORTOVIŠŤ NA SPOLKY, MĚSTA A OBCE, ANIŽ BY JAKKOLIV ZOHLEDNIL SVŮJ HISTORICKÝ ZÁSAH DO SOUČASNÝCH VLASTNICKÝCH VZTAHŮ, kdy většina sportovišť byla převedena ze státu na spolky, a ze strany státu dlouhodobě nebyly poskytovány dostatečné prostředky na jejich obnovu.

zdroj: www.cuscz.cz